Matt Buckner (Elijah Wood) přijíždí ze Států do Londýna za svou sestrou (Claire Forlani), aby tu zůstal do doby, než si ujasní, jaký směr dá svému životu. Kvůli prohřešku spolubydlícího z vysoké školy, je vyloučen těsně před ukončením studia, takže teď má opravdu hodně času.

Seznámí se tu se sestřiným švagrem Petem Dunhamem (Charlie Hunnam), který je vůdcem hooligans jednoho z fotbalových klubů. Po počáteční nedůvěře a lehkého pohrdání ze strany Peta, se z obou stanou časem dobří přátelé. Matt se postupně seznamuje s drsným světem hooligans a zakrátko přijme za své jeho hodnoty. Pochopitelně tento vývoj se nelíbí sestře a otci Matta, od podobného života ho odrazuje i sestřin manžel.

Nicméně takhle by všechno mohlo klidně pokračovat, kdyby… Kdyby Mattův klub neměl hrát domácí derby. Vůdcem znepřátelených hooligans je muž, jehož nenávist k Dunhamovi nepramení jen z příslušnosti k jiným barvám. Zdánlivě zapomenutá minulost se nyní vrací, aby se pomstila na nevinných.

Nečekejte od filmu psychologickou sondu do duší fotbalových hooligans či ucelený pohled na jejich svět. Zřejmě je to tím, že co člověk, to jiný případ, proto postihnout a nějakým způsobem zobecnit celý fenomén tzv. hooligans snad ani nejde. Film popisuje tyto radikální fotbalové fanoušky jako dobrou partu přátel, všichni mají zaměstnání, vyznávají hodnoty jako věrnost, přátelství apod. Má-li se konat fotbalové utkání, přijdou podpořit svůj tým a po zápase se poperou se soupeřovými hooligans. Vítězství v souboji znamená prestiž, prohra zase pohanu. Alespoň takový dojem zanechává skupina, ke které se ve filmu připojí i Matt. Je zajímavé, že záběry z večerních zpráv mohou zanechávat o hooligans poněkud jiný dojem. Každopádně nechám úvahy na téma film versus realita pro ty, kteří se k tomu cítí být kompetentní.

Za zvýraznění stojí i původní anglický dabing, neboť teprve z něho pochytíte zvláštní rozdíl ve výslovnosti u britské a americké angličtiny. Asi nejhezčím momentem (pokud jde o tento fenomén) je jedna ze závěrečných scén filmu, kdy se Matt vrací do USA a mluví s bývalým spolubydlícím ohledně svého vyloučení. Pro znalce (kam se skromně neřadím) může být i zajímavý dialog mezi Mattem a Petem ze začátku filmu, kde Charlie Hunnam vysvětluje některé zvláštnosti místního slangu.

Přestože jsem se setkal s názory, že tato role, která je o mnoho drsnější než role hobita z Pána prstenů (z této škatulky se bude herec dostávat ještě dlouho), Elijah Woodovi vůbec nesedí, nemohu souhlasit. E. Wood ze začátku působí přesně, jak má. Prostě takový zajíček ušáček s velkými očky, trochu vyjukaný a v neznámém prostředí. Časem se zklidní, ale rozhodně si nehraje na drsňáka. Tady nejde o to, že by mu přes noc narostly svaly a začal mít vtipné drsné poznámky (ostatně ty mu ani scénář do úst nevkládá). Ve filmu jde především o vnitřní změnu, o změnu pohledu na život. Když Matt přijel do Velké Británie, byl zahnaný do kouta a cítil se být poraženým. Na konci se mu vrací chuť do života, snad i proto, že chápe, jak snadno se o něj přijde a že jsou věci, které mají cenu, i ty, kterými se nemá cenu zabývat.

Docela mě překvapil smutný, avšak realistický konec filmu. Často se jen jízlivě ke konci pousmějeme - no jo, zase slaďák. Tentokrát bych ale hlavním hrdinům trochu oslazený konec přál, leč nestalo se a snad je to pro film i dobře.

Abych se tedy vrátil k otázce z úvodu! Nevím, jestli pro vás bude tento film dobrý, špatný… Vím ale, že byste mu mohli dát šanci, protože vám poskytne několik námětů k úvahám a třeba znovu přesvědčí o tom, že toho dobrého, co máte, si máte vážit a opatrovat. Nenechat se vytáčet hloupostmi a nevzdávat se. Pokud je libo obecnějšího poselství, tak za to se dá považovat sdělení, že násilí vede zase jenom k dalšímu násilí.

Hooligans (Green Street Hooligans)

Žánr: Drama

Produkce: USA, 2005

Délka: 109 min.

Režie: Lexi Alexander

Hrají: Elijah Wood, Charlie Hunnam, Claire Forlani, Marc Warren