Grbavica je první celovečerní snímek bosenské režisérky Jasmily Žbanić. Název byl přejat od stejnojmenné městké části v Sarajevu a v překladu znamená “žena s hrbem“. Za války se zde odehrálo mnoho tragických příběhů, spousta rodin zůstala bez otce a nemalý počet dětí byl plodem válečného zločinu. Atmosféra války ze Sarajeva ještě úplně nevyprchala a lidé si v sobě dál nosí traumata z této doby. Jasmila Žbanič prožila celé tohle období přímo v místě dění a rozhodla se proto natočit film o jedné válkou postižené rodině a o Sarajevu vůbec.

Naqoyqatsi je posledním filmem z trilogie dokumentárních uměleckých filmů od Gofreye Reggia. Ne však, že by na dalších dvou dílech nějak závisel, funguje i jako samostatný film a tak bych se mu také chtěl věnovat. Už samotné slovo Naqoyqatsi nám naznačuje o čem film je. V jazyku indiánského kmene Hopi se dá přeložit jako „život jako vzájemné zabíjení“ či „válka jako způsob života“ anebo v poslední možnosti jako „civilizované násilí“. Ale nezůstaneme jen u toho.

Hned na první pohled působí film jako sémiotická bomba. A to bomba velmi dobře časovaná. V každé mizanscéně se motá nepřeberné množství znaků a symbolů. Musíme dát však pozor, abychom je nezačali vvytrhovat z kontextu a nezaváděli tak film do jiných souvislostí a linií. Musíme držet komplexnost filmu, která ho pevně drží.